Tak už je to rok a den. Před rokem a dnem jsem sem napsal svůj první článek. Byl to článek o nebezpečnosti jednoho webhostingu a redakčního systému. Nechci posuzovat kvalitu prvního textu, ani to, jestli jsem se později zvedla. I když jak říkával můj kamarád. Všechno se mění, teď jde o to jak.

Normálně se nestává, že bych psal, když se mi to zrovna moc nehodí, ale když nenapíšu teď, tak už snad nikdy. Musím se dostat přes tu zimní ospalost a nějak se rozhýbat. Za pár minut odcházím. Takže co se tedy stalo za dobu, co jsem nepsal?

Tak jsem zase o rok starší. A kolik že mi vlastně je? No, jsem ve věku, kdy už jsem podle zákona dospělý a měl bych být zodpovědný. Inu je mi už 18. A včerejšek by se dal shrnout dvěma písničkama . Od Horkýže Slýže písnička Osemnásť

„Hurá, už mám osemnásť!“, vykríkl si od radosti,
podarilo sa ti prekročiť hranicu dospelosti. Na duši príjemný pocit, keď je človek plnoletý, s kľudom môže chlastať alkohol …

A od Alkeholu O chlastu

Někdy to člověk přežene a v hospodě se vožere to pak děsně vyvádí když vopice na zádech dovádí

Takže dnešek byl takový malátný, ale občas to má každý. Nemějte mi to za zlé, lidé dobří. 

Tak už je to zase nějaká doba, co jsem naposledy postnul. Docela mi to chybí, tak to napravím. Nejdřív zase oblíbené kafíčko, muzika a tak dále. Pohoda prostě musí být i kdyby na chleba nebylo
Tak ale zpět k tomu, co se událo. Tak tedy.

Už je to docela dlouho co jsem napsal nějaký článek. Dnes to ale nebude normální blogový post. Dnes to bude tip na knížku, nebo spíše na celé dílo autora. Tím autorem je Roald Dahl. Možná vám toto jméno nic neříká, ale veřte že minimálně o jednom jeho díle jste určitě slyšeli. Mluvím o známém románu pro děti, je to Karlík a továrna na čokoládu, o tomto románu jste slyšeli minimálně v souvislosti s jeho filmovým zpracováním Tima Burtona a kdo říká že ne, tomu ten film právě hraje nebo dohrál v přehrávači.
Teď ale vážně.